Povědomí o právech se u českých spotřebitelů zvyšuje, mnohdy však zapomínají na práva obchodníků.
Spotřebitel je sice slabší a proto ho zákon chrání, nikoli však neomezeně.
Poradci spotřebitelské poradny sdružení dTest se stále setkávají s mnoha omyly a mýty, které spotřebitelům mohou velmi uškodit, nebo jim přinejmenším zkomplikovat život.
„Velmi často se setkáváme s omyly ohledně toho, jakou formu musí mít spotřebitelské smlouvy a jaké jsou možnosti jejich zrušení či odstoupení od nich,“ vyjmenovává vedoucí právní poradny dTestu Lukáš Zelený.
Přestože zákon spotřebitelům poskytuje ochranu jako slabší straně, ani obchodníci nezůstávají zcela nechránění. Pokud se tedy spotřebitel rozhodne svůj závazek bezdůvodně nesplnit, může ho čekat nemilé překvapení, například v podobě smluvní pokuty.
„Opakovaně se setkáváme s názorem, že pokud není smlouva písemná, spotřebitel nemá povinnost zaplatit,“ uvádí Lukáš Zelený a objasňuje: „Ne vždy je však k platnosti smlouvy písemná forma nezbytně nutná. Některé smlouvy, zejména kupní, jsou uzavřeny na základě jakéhokoliv projevu, z něhož je jasně patrná vůle obou stran.“
Písemná forma je vyžadována pouze v případě, že tak stanoví zákon. S tímto přesvědčením souvisí také mýtus, který předpokládá, že se smlouva ruší ve chvíli, kdy si zákazník objednané zboží nepřevezme. I zde by taková situace musela být předem dohodnutá oběma stranami, jinak má spotřebitel povinnost zboží převzít. Pokud to neudělá, může ho čekat smluvní pokuta nebo povinnost nahradit obchodníkovi marně vynaložené náklady na dopravu.
Ohledně možností odstoupení od smlouvy panuje ještě více nejasností. Zatímco mnozí spotřebitelé se domnívají, že odstoupit lze v zásadě od každé smlouvy, pravdou je, že je to možné pouze v případech, které stanoví zákon či dohoda účastníků. Výjimku tvoří situace, kdy jeden z účastníků nesplní svoji povinnost (například dodat zboží či službu včas nebo bez vad) a druhá strana pak má možnost od smlouvy odstoupit.
V souvislosti s rozvojem nakupování na internetu a prostřednictvím telefonu je častěji na pořadu dne také čtrnáctidenní lhůta k odstoupení od smlouvy stanovená zákonem, která začíná běžet okamžikem převzetí zboží zákazníkem. Ani ta však neplatí univerzálně.
„Čtrnáctidenní lhůtu nelze využít v případě, kdy bylo zboží individuálně upraveno dle přání zákazníka, dále v případě smluv na služby, jež jsou se souhlasem spotřebitele poskytovány okamžitě, a také neplatí pro dodávku novin a časopisů, nebo audio a video nahrávek a počítačových programů s porušeným originálním obalem. Rovněž nelze takto odstoupit v případě cestovní smlouvy nebo smlouvy o letecké přepravě,“ doplňuje závěrem Zelený.
Na webové stránce www.dtest.cz/omyly si spotřebitelé mohou zdarma stáhnout brožuru „Omyly českých spotřebitelů“.
