Robert T. Kiyosaki ve své slavné knize Bohatý táta, chudý táta dává mnoho různých rad ‘jak být bohatý’. V tomto článku se zamyslíme nad jednou stěžejní myšlenkou vhodnou pro každé podnikání.
Stručně řečeno ta rada zní:
Není důležité být nejlepší, ale nejprodávanější.
V podstatě v každém oboru lidského konání platí, že někdo je horší a někdo lepší, tedy někdo umí tu věc dělat hůře a jiný lépe. Někdo je úplně nejhorší a jiný zase úplně nejlepší, dokonalý mistr ve svém oboru, který by měl mít zároveň nejvíce peněz, dobře platících zákazníků a nejvíce poptávek po své práci.
V praxi to tak ale často nefunguje. V praxi vítězí zpravidla ten, který umí pracovat efektivně a tudíž levněji.
A samozřejmě ten, kdo umí svou věc lépe prodat:
“Ráda bych se jednou stala nejprodávanější autorkou jako vy,” řekla. Četl jsem některé její články, které psala do novin, a líbili se mi. Psala jasně a bez obalu. Její články udržovaly čtenářovu pozornost.
“Máte výborný styl,” odpověděl jsem jí. “Co vám brání, abyste dosáhla svého snu?”
“Připadá mi, že moje práce nikam nevede,” řekla potichu. “Všichni tvrdí, že moje romány jsou výborné, ale nemají takový úspěch, jak bych si přála. Tak pracuji u novin. Aspoň mi zaplatí účty. Máte nějaký návrh?”
“Ano, mám,” řekl jsem pohotově. “Jeden můj přítel zde v Singapuru vede školu, která učí lidi prodávat. Pořádá tady semináře o prodeji pro mnoho špičkových korporací a myslím si, že kdybyste se zúčastnila jednoho z jeho kurzů, velice byste obohatila svou kariéru.”
Ztuhla. “Chcete říct, že bych měla jít do školy a učit se prodávat?”
Přikývl jsem.
“To nemyslíte vážně, že ne?”
Znovu jsem přikývl. “Co je na tom špatného?” Teď jsem couval. Cosi se jí dotklo a mrzelo mě, že jsem jí vůbec něco navrhl. Snažil jsem se pomoci, ale teď jsem musel obhajovat svůj názor.
“Jsem magistr anglické literatury. Proč bych měla chodit do školy a učit se obchodovat? Jsem spisovatelka. Chodila jsem do školy, abych se naučila psát, abych nemusela obchodovat. Nenávidím obchodníky. Jediné, co chtějí, jsou peníze. Řekněte mi, proč bych měla studovat prodej?” Začala rázně balit svoje věci. Bylo po rozhovoru.
Na kávovém stolku ležela má první kniha If You Want To Be Rich and Happy, Don’t Go to School? (Jestliže chcete být šťastní a bohatí, nechoďte do školy?) Vzal jsem ji do ruky spolu s poznámkami, které si udělala do notýsku.
“Vidíte to?” řekl jsem a ukázal na její poznámky.
Podívala se na ně. “Co?” řekla zmateně.
Znovu jsem záměrně ukázal na její poznámky. Na jedné stránce napsala “Robert Kiyosaki, nejprodávanější autor.”
“Zde se říká ‘nejprodávanější autor’. Ne nejlépe píšící autor.”
Její oči se doširoka rozevřely.
“Já jsem hrozný pisálek. Vy jste výborná spisovatelka. Vystudoval jsem obchodní školu. Vy jste magistr. Spojte obojí dohromady a dostanete ‘nejprodávanější autorku’ a ‘nejlépe píšící autorku’.”
Z očí jí sršel hněv.
“Nikdy neklesnu tak, abych se musela učit prodávat. Lidé jako vy by vůbec neměli psát. Já jsem profesionální spisovatelka a vy jste obchodník. Není to spravedlivé.”
Odložila poznámkový blok a spěšně vyběhla velkými skleněnými dveřmi do vlhkého singapurského rána.
—–
Mnoho lidí v dnešní době umí dobře nějakou věc, například poskytovat nějakou službu. Jsou ale chudí, v podstatě jen horko těžko přežívají a jejich podnikání se jim nedaří, protože neumí svou službu prodat. Nechtějí investovat do reklamy, neví ani, jak oslovit svou cílovou skupinu zákazníků. Bojí se jít a samostatně oslovit nějakého odběratele. Stydí se komunikovat a nabízet svou věc, protože to pokládají za trapné. Jediné odmítnutí může zbořit celý jejich byznys.
Takoví lidé budou pořád jenom lopotně dřít za stejné peníze, jako kdyby byli někde zaměstnaní.
