Několik posledních let se vedou diskuse o věkové hranici pro přiznání starobního důchodu. Finanční analytici propočítávají, kolik peněz na důchodce bude třeba ze státního rozpočtu vydat. Na druhé straně se zase bere v úvahu lidské zdraví a schopnost aktivně pracovat ve starším věku.
Vláda ve své programovém prohlášení slíbila návrat k jasně stanovenému důchodovému věku, což nyní splnila předložením návrhu ministerstva práce, ikdyž poněkud šalamounsky. Podle vládního návrhu by Češi měli v důchodu strávit čtvrtinu života. Pevná věková hranice pro odchod do důchodu má ovšem jeden háček. Věkový strop bude totiž dočasný a bude se pohybovat, jelikož se předpokládá, že věk dožití v budoucích letech stále poroste.
Věkový strop
Prozatím tedy podle návrhu zákona Ministerstva práce a sociálních věcí bude věkový strop, který se v červnu t.r. ještě upřesní, zda to bude 65 nebo 67 let. Důchodový věk zřejmě poroste i v dalších letech, ovšem o případném stropu bude rozhodovat další politická generace. Východiskem pro rozhodování budou demografické analýzy. Aktuální to začne být až po roce 2030, jelikož teprve tehdy důchodový věk v Česku postupně vyroste na hranici 65 let, tedy na nový strop, pokud bude letos schválen. Podle současně platných pravidel se v 67 letech začne do důchodu chodit až od roku 2044.
Námitky
V rámci připomínkového řízení o novele zákona z dílny Ministerstva práce a sociálních věcí, bylo proti zastropování věkové hranice Ministerstvo financí. Podle něj by se měl nejprve věk posuzovat a teprve poté upravovat. Také by se prý mohl zhoršit stav veřejných rozpočtů. Ministerstvo práce argumentuje kromě jiného také tím, že veřejnost špatně vnímá neexistenci pevně stanovené věkové hranice pro odchod do důchodu.
Opozice má dojem, že zmírňování důchodové reformy nastartované Nečasovou vládou, je se strany současné vlády odsouváním nepříjemného rozhodování o zvyšování důchodového věku na budoucí generace. Ministerstvo práce tvrdí, že je velmi těžké se vyjadřovat k tomu, co bude v budoucnu, jaký bude demografický vývoj a délka dožití. Před dvaceti lety také nemohl nikdo tušit, jaká bude dnes zdravotní péče, jak poroste věk dožití a jak dlouho budou lidé schopni aktivně pracovat. Například v pobytových zařízeních sociálních služeb žili před dvaceti lety i šedesátníci, kdežto v současné době zde nejsou žádnou výjimkou i lidi kolem devadesátky. Proto se nejedná o odsouvání problému, ale o nutnost ponechat další rozhodování budoucímu vývoji.